Dostal jsem za úkol sepsat novou a krásnou historii Kalahy. Tento úkol jsem přijal s vděčností a pistolí přiloženou ke spánku. Místnost páchne krysími hovínky, mužským potem a levnou kolínskou stojící na polici. Chtěl jsem svůj úděl alespoň na chviličku oddálit, nicméně stojí tady nade mnou, kouří doutníky Las Habanas a tváří se přesvědčivě. Kalaha byla založena na jaře r. 2000 chrabrými junáky Ondrou (to jsem já) a Jarinem (to je von), kteří se potkali nad sklenkou burgundského v jednom striptýzovém baru, ba ne, na dětském táboře jako vedoucí. Slovo dalo větu a my se domluvili, že ve dvou se to lépe táhne, a tak jsme pro jistotu sehnali ještě třetího. Víc hlav víc ví. Tomson bubnoval vždycky jako o život. Shit. Pan Žvejkačka. Tomík. Hlava plešatá. To jsou přezdívky. Jdem dál. Tomson přived Páju, nejlepšího kytaristu pod sluncem i měsícem (mezi slepými jednooký Pájou, ne vtip) a byli jsme čtverka. Myslím, že někdy v té době vzniknul v hospodě U myšáka ten skvělej název naší kapely. 69ka je snad jasná, ne, znamená to, že jsme všichni v kapele Blíženci (podle toho přijímáme nové členy). Hledali jsme někoho na basu. Jarouš odněkud z paměti vytáh jméno a představu (jo, nestrkej do mě, řeknu to) a my přijali Báru. Punková kočka s drsným feelingem a vášní pro muziku. Ale protože se do ní všichni kromě ..., ..., ..., ... a taky ... zamilovali, museli jsme ji propustit. Basu tedy převzal zahrádkář, kurníkšopazatrsakrelement já to vždycky spletu, zahradnický mistr Praži. Jo a na basu Praži, to von teda umí. (Hele, von teď vodešel na záchod, tak já to tady teď trochu v rychlosti vodfláknu, jo) Za Tomsona Honza Czinner alias Lombardo, za Pražiho Bubla řečený Veverčí klitoris, za Bublu Ero řečený Jan Lonský, za Páju (budiž mu Anglie lehká) Šmejky. Zatraceně Eli promiň, já na tebe v tom stresu úplně zapomněl. Eli, náš roztomilý Stranger in the night, se už měl objevit tam někde u Pražiho. Hraje na saxík. Ale krásně. Ero je basák a mluví úžasně hlubokým hlasem, Šmejky je kytarista a mluví hlasem o něco vyšším. (Jsem z tý pistole trochu nervózní, jo, už je tu zpátky) Takže to je Kalaha, chlapci něžní i drsní, junáci bez bázně a Hany, mladí mužové s chrabrým charakterem i citlivou duší. Prostě rockeři. (jo a kdyby se mi něco stalo a už jsem s nima nezpíval, víte kdo za to může – to je jenom taková malá pojistka, čau)